nikotinové ráno

v pět nula čtyři
tikaj nástěnný hodiny
ubíhají po nekonečný dálnici
společně s autama
co jezdí tak brzy ráno strašně nahlas
a rušej mou ranní siestu
s cigaretou
a virem v mém těle
pomsta
zášť
ticho
neviditelný plášť
jen tak ležím a kouřím a nemyslím na nic než na to
proč dým stoupá v těch nekonečných spirálách ke stropu
a tam se plazí jako had k oknu
venku jsou stromy
ale hlavně chodníky
včelí plástve lidstva ještě spí
a některé tiše blikají
hemží se to mravenci
loudají se do práce ale duchem už jsou zase zpátky doma
na nebi ještě prší trocha těch hvězd
ale slunce už nastavilo svůj drahocenný kotouč
a prozáří mlhavou tmu
rozpínající se po celém mraveništi
i se včelami s křídly ze staniolu
moře ještěrek přeběhlo přes silnici
a schovalo se v křoví
vesmír se ztrácí v šumění stromů
projíždějících aut a zpěvu ptáků
rozjitřených
ale mihotavě pevných v melodii
která se nese
až k mému oknu
a tady já ležím a kouřím svou poslední cigaretu
než vstanu
obleču se
sjedu výtahem dolů
a před domem
si dám opět do nosu
s kamarádem nikotinem