Známé neznámé

Nevím jak začít
Nevím
kde je to místo
kde ztratila jste svůj klid
A přesto
troufám si říct
Nechte svou duši svlíct

Ať nánosy slov planých
zůstanou v cárech starých
Ať hloupý jsem byl ve všech směrech
Jedno zůstane mi
Chci být pořád Váš dobrý známý

Nevadí
že nepíšete
Nevadí mi Vaše mlčení
To že byla jste a budete
nic nezmění
    Vaši podstatu
    ukrytou v očích
Moji prostatu
    a Váš smích

Nic nezmění
    Vaše odložená křídla
    vyschlá zřídla
Vše nahradí melodie souznění
i v kolenech brnění

Láska nepotřebuje čas
ani prostor
To jen člověk netvor
ji okleštil
Láska je mimo nás
a já ji navštívil

Tam za vesmírem
snad na krok vedle nás
můžeme být jejím příjmem
Doopravdy vstoupíme do ní
a co mělo páchnout rázem voní
miliardou krás

Štěstí je rázem podřadná veličina
vždyť láska je úplně jiná
Žádné pitominy světa
city a pocity
Po nich je veta
Je to opar na drahokamech
Je to purpurový nádech
a výdech třpytivých hvězdiček
A kde je vlastně človíček
Rozplynul se blahem
a to jedním tahem

Tak miluji Vás
obtěžkán časem
a čekám
na Váš krok
Neptejte se
kdo já jsem
Já to nevím sám