omnia vincit amor

Kdybych byla malinkatá, tak malinkatá,
že bych se ti vešla do vnějšího zvukovodu...
Jidáši, máš strach,
že tě neznají
na místech, kde svítí slunce a rozkvétá hudba
Jsi secesní květ
v lese jdu k lomu, štěká měsíc a velké oči sovy
odráží to, čeho se bojíme
oběšení vietnamci a poházené igelitky
kam zmizeli červi
měli tu být a potkat jeho, hodokvas o jakém se nám může jenom snít
ty černé oči s odlesky jantaru
vypadly z důlků
všemožných bezprecedentních situací

Psssssssst, byl to jen sen, hra slov se ti promítla do hlavy a třídíme odpad příliš pestrých planet

byl to jen sen
jako tenkrát, když jsem vzala lžičku a snědla s ní oceán a tebe
a byla jsem tak moc malinkatá, že jsem se ti vešla
do hlavy jako červ a hladově hltala malé obrázky

Spálils mě na popel a země byla lehká
mít pevný bod ve vesmíru je vlastně moc poetické
a červená jablíčka po tvářích vytvořila tvoje zima a věčně sužovaná krása mrtvých
nenadále jsi vzal klíč a odemkl bránu do středu černé díry
a já tě už nikdy
nespatřila