V mlze ztrácejí se tajná přání,
a já mluvím bez vyzvání,
hledám slunce za svítání,
a tvůj úsměv, který zradí.
V mlze slova ztracená,
jsi jen ty a jsem jen já,
jednota rozdělená,
samota zatracená.
Ahoj, při tomto dílku mě napadlo, že člověk je po celej svůj život v podstatě sám. I když najde svou druhou polovičku,i tak, stane se samostatnou jednotkou a nikdy není jisté, že je láska pevná...věčná...a nepřijde opět jiná. V tomto smyslu bych tyto verše nazval pravdou, že vše je pomíjivé.Možná už na začátku se člověk musí smířit s koncem. Zaroveň zde vidím naději a touhu...nekonečný koloběh bytí a smíření. Myslím, že láska jednou přijde.
03.01.2016 15:21:34 | Krahujec