Zavírám oči.
Snažím se vybavit si
tvoji tvář.
Ta vzpomínka vybledla,
aniž bych snad chtěla.
Marně hledám její zář
za oponou svého čela.
Ach, jak snadno
se ze silných okamžiků
stane jen prach na oltáři
lásky,
jak snadno se z nočních vzlyků,
proudů slz na tváři,
stane jen záznam
vrytý do pásky
minulosti…
Včera jsi mi chyběl,
hledala jsem stopy
tvých dlaní
na mém těle.
Dnes jsi mi zmizel
jako pára.
Nemám už přítele,
kterého měla jsem ráda.
A světe, div se…
Už mě nebolíš…
Přestal jsi bolet svou vzpomínkou,
přestal jsi kanout inkoustem temných olihní.
Ta bolest změnila se v květinu jenž je tělem pampeliščím
navždy tiše odlétla pryč :)
Pěkné básně zasáhnou :)
02.01.2016 13:57:53 | Carlos