hostie

kolikrát já ptám se znova

bude muset letět tam a zpět

to hejno ptáků severských

kolikrát ještě uslyším ta prázdná slova

o tom že jednou přijde mír

kolikrát otočit se ještě musí

to světlo nad mou hlavou

proč prostě nezhasne

proč se prostě nezadusí

ať udáví se vodou z moře

a až spadne mi pod nohy

já zhasnu jej navěky

ať zakusí co je to hořet

kolikrát já ptám se ještě jednou

voda zmizí a zase objeví se

pro život lidský který odnese si

kolikrát vlny se proti břehu zvednou

kolikrát hodiny na věži kostelní

odbijí a řeknou pokračuj

a kdy se to stane to řekněte mi

kdy já sám v plné polní

sním poslední hostie

a do kouta odejdu

abych zřel jak vypadá

má amnestie