Lampa

Z příma tu stojí a sklání hlavu, dáma v šedém kabátu.
Stojí si tiše, ve strnulém stavu, němém komatu.

V zimě i v létě kyne davu, sleduje cesty lidí osudů,
ve větru, dešti, … za úmoru, touží mít jejich svobodu?
Ač pevně k zemi připoutaná, rozdává záři dalekých hvězd.
Ona tak každé noci dává, směr jejich nočních cest.

Říkám tak diky, vzácná paní, dáváte světlo noční temnotě,
svět ten pro Vás asi není....... nebo se jednou dočkáte?