Dům U tonoucí hvězdy

Našel jsem přítele z daleké Paříže
vážného chlapíka známého malíře
štětcem svým prořídlým vyvětral pach
hnijící na vlnách žlutého moku
aby pak na obraz něžně a věrně
vtiskl tu noblesní hospodskou stoku

Mám rád dům na rohu za starým mostem
kde jsem se stal již váženým hostem
k srdci mi přirostl omšelý dům
dvě deci bílého, do kafe rum
vybraná společnost, to mi sedí

Z lokálu doznívá první dáma šansonů
odřený kostým zdobí šperky z šatonu
kovový hlas už chytl rez
ne každý zná svou mez

V uších zní veselý smích štíhlé kokety
krásky z refýže co ve vlasech konfety
po dlouhá léta úzkostně střeží
však čas stále běží

Kolem se točí slavná kostymérka
když náhle slyšet praskot duše pérka
to pod tíhou její maskary
žlučí se jádra svraskají

Ze všech těch dam však miluji jedinou
krk za to dám, že zcela nevinnou
toužím jí zlíbat úplně celou
i její květy na ramenou

Mám rád dům tam "U tonoucí hvězdy",
kde zpuchřelou omítkou kvetou na zdi
ve vlhkých pokojích zažloutlé tapety
ze stěn se slupují jak růží pugety
rád se sem vracím, všichni to vědí