Motýlková víla

Tahle víla motýlková,
mezi květy se vždy schová,
dívá se tam potají,
kam motýlci létají.

Emanuela by chtěla,
hodně prý ho obrečela,
srdce vždy ji zabolí,
když on letí do polí.

Emanuel láskou hoří,
makové panně se koří,
na červenou sukničku,
skládá něžnou básničku.

Víla smutně hlavu svěsí,
další motýl hned ji těší,
její slzy otíral,
sám Babočka admirál.