Posmrtná

Pozorně čtěte vážení
tyhle řádky o podivném smíření.
Ani moc nevím jakého řazení,
ale jistě vím, že o mém zemření.

Kdybych snad někdy, moji milý
kdybych snad někdy svou cestu skončil,
věnujte mi prosím alespoň chvíli.
Alespoň chvíli mým básním a nesnažte se na ně močit.

Na světě byl jsem rád
i přesto, že někdy život dal mi do huby.
Za lásku a pravdu (tu mou) vždy šel jsem se prát
ozbrojen po zuby.

Jako rytíř jsem sám sebe viděl,
však ostatní mysleli si, že jsem klaun.
Udělal jsem mnoho věcí,za které jsem se styděl,
ale tak to prostě život psal.

Minulost nejde vrátit zpět
a budoucnost je nejistá.
Nebudu vám mazat kolem huby med,
nebudu hrát si na Krista.

Vždyť toho Krista stejně rád jsem neměl.
Vždy jsem byl spíš pohanem.
Asi každý, koho jsem znal, to o mně věděl,
pač chodil jsem na krku s Thórovým kladivem.

Zemřu ve velkém stylu,
stejně jako jsem žil.
Nechci odpočívat v klidu,
rád bych v pekle zapařil.

Tohle je můj odkaz budoucí generaci,
až se stanu slavným básníkem.
Vždy byl jsem proti imigraci, (z blízkého východu)
ale nesouhlasil s Ortelovým slavíkem.

Nemrzí mě ani jedna chvíle,
kterou jsem ti lásko dal.
Byla jsi touha,byla jsi píle,
byla jsi můj svatej grál.

A někdy i život krátký
naplněn může být.
Když nezdobí ho swag a zvratky,
ale vůle žít.

A na závěr lidi chci vám říct:
"Milujte sebe a svou vlast!
A za svou a její budoucnost vždy běžte se bít!
Ať žije láska,vlast a chlast!"