Pod obraz

Na stěně obrazy se zaprášenými rámy,
světlo sem zřídka zbloudí.
Má fantazie opět po mě loudí.
Já desinfikuji si vnitřní rány.

Sedíme u špinavého stolu,
jsme ticho, zamyšleni,
do fantazie ponořeni.
Život nás houpá nahoru a dolu.
Dívky si k nám nepřisednou.
jsme ztracení případi.
Všechno se to hromadí,
ani války nás nezvednou.

Kdo vysvobodí mou duši?
Kdo přijde ke mně?
Snad snažím se zjevně,
snad už někdo něco tuší.
Stejně zůstanu sedět
a ještě si naleju,
zbytečný čas tím zabiju.
Už nechci znát, nechci vědět.

Zas přišla ta zima a mráz,
i když venku je léto.
Snažím se, jak jde to.
Jsme zpití pod obraz.