Kolem čtvrté

Kolem čtvrté

Chvíli po obědě vstávám,
silnou kávu si dávám,
Se svou ženou se polibkem loučím,
pak už jen do taxíku naskočím.

Kolem čtvrté už jsem v cíli,
v čekárně ještě čekám chvíli.
„Další“, řekl ten muž v bílém
šel jsem dál a byl jsem v plné síle.

„Nu, teď se svlékněte,
teď zhluboka dýchejte,
moment, teď nedýchat,
výborně, chybí nám už jen tlak.

Co že? Dvě stě na sto padesát?
Vždyť vy máte vysoký krevní tlak!
Máte bolesti? Míváte křeče?
Jak dlouho se to už vleče?

Jíte vůbec zdravě?
Kouříte? Jste závislý na drogách či kávě?
Máte jiné problémy?
Vidím, že jste hubený!

Asi málo jíte,
zřejmě i málo spíte!
Předepíšu vám léky a klid,
do měsíce budete fit.“

Jen co jsem z ordinace vyšel,
nějaký trabant si to z kopce fičel.
Bum, řach, prásk a lup,
Mlask, cvak, škup a křup.

A tak pár minut po čtvrté,
ležím na cestě v tratolišti krve.
Srdce mi nebije a nedýchám,
zdá se že asi umírám.

Matně slyším nějaký hlas,
před sebou vidím velký jas.
Jdu po hlase a za jasem,
ocitám se před rájem.

Slyším hlas: „Vítejte milý pane,
už tu na vás všichni čekáme.
Trošku jste se zpozdil,
pět minut však není velký rozdíl.“

A tak kolem čtvrté můj den skončil,
ze světem jsem se nerozloučil.
Kolem čtvrté se z mé ženy stala vdova
a ze mě v celku zůstala jen bota.