Dívčí neštěstí

Kráčí samotná tou dlouhou ulicí
A už snad tisíckrát s tváří plačící.
Když na ni zavoláš, tak stejně neslyší,
Nikdo se nedoví o jejím neštěstí…

Prý měla kluka a ten ji opustil,
Jé, to je zrada, nikomu nevěří.
A záhy kamarádky se jí jen vysmály,
Ach, hloupá huso, vždyť on tě napálil.

A doma rodiče, že ti to říkali,
Ach, holka, nechoď s nim, má malé vzdělání.
A tak jen babička, jen ta ti rozumí,
Ach, babi, řekni mi, zda-li se navrátí.

A ve svých očích, co pláčem osleply, skrývá to své neštěstí.
Tak první zrada na chvíli oslepí a pak se musí žít i v neštěstí.

A tak už procitá ze svého neštěstí,
Už vnímat začíná, že život dál letí.
Zbyl jí jen talisman, dárek ten nejdražší,
Ach, řekni medvídku, zda-li se navrátí.

A ve svých očích, co pláčem osleply, skrývá to své neštěstí.
Tak první zrada na chvíli oslepí a pak se musí žít i v neštěstí.

Tak kráčí samotná, tou dlouhou ulicí,
Už vnímat začíná, že život dál letí.
Když na ni zavoláš, tak stejně neslyší,
Nikdo se nedoví o jejím neštěstí...