Smysl nesmyslů

Teskně zvoní spadlý list,
hlasitě mlčí hvězdy svit.
Slzičky roní světa kraj,
brní struny, modrý ráj.

Rázem se táži vůně osudu,
proč víčka značí kousek vavřínu.
Srdce tuší polní vášeň,
poslíček mrtvý koupe se, lázeň.

Úděl chrupu zkouší jméno mít,
zástup ochablých rukou, hluchý pít.
Šepot řevu vroucně se usmívá,
žel mámení ramen, suše vyhnívá.

Plytká vdova má staršího manžela,
hraje kobylu, trousí barevná povidla.
Slušně povídá, drní šaškův vtip,
krouží doma, umírá, bude líp.