Vzpomínky na zítra

 

Leden mi ležel na plicích už dost dlouho

zavřeli útulek pro toulavý psy a samotáře

co píšou patetický texty a počítají hvězdy se střepy alkoholu v očích

tam někde přibližně uprostřed

dvacátýho druhýho nádechu

s příměsí zimy, ulice a věčně hledanýho

stabilního kousku bezpečí

 

říkals „neboj, já od tebe neodejdu…“

dveře jsou otevřený vězení a za práh nedohlídneš

tep nočního města máš jako ukolébavku

típni mě do popelníku a obal v popelu

udělej to dokud nesvítá a nikdo tě nevidí

 

…

 

protože potom tě vyženou

objevíš novej okraj světa začínající na rohu náměstí

pochopíš pláč kurtizán a kouzla rozmazanýho líčení

kočky mají vystouplý žebra

a v antikvariátu starejch lásek kam jsi tak rád chodil

vyprodali veškerý zboží co nás všechny

tak trošku

soucitně bolelo.