Žabí touha

Polibek si žabky daly,
kletbu chtěly zlomit,
podobu by lidskou braly,
nač víc ruce lomit.

Kouzlo však je tuze silné,
nelze zlomit čáry,
v líbání ač byly pilné,
nezazní fanfáry.

Kdepak princ či krasavice,
slzy z očí kanou,
dále plavou na rybníce,
žábami zůstanou.

Pak jim družky zakvákaly,
žádné kouzlo není,
jenom jste se vychloubaly,
že vás pusa změní.