Básníci vy zkušení,
básníci s miliónovými verši,
kéž chápal bych vaše učení,
kéž moh bych mít stejnou šarži.
Já však mezi vás nepatřím,
nepíšu tak krásně.
Mám chabý banální rým,
zbytečné jsou mé básně.
Kde je doba Villona a Gellnera?
Kde jsou ty staré časy,
kdy zmátla nás každá pověra
a každý rád zakopal své vlasy?
Kdy sedávali u politých stolků
a měli nápady, moc a pití,
každý měl po ruce holku.
Mně však je s dneška k blití.
Dnes uznávaj jen debily,
co nevymyslí souvislou větu.
Praví básníci slávy pozbyli,
přestože maj co říct světu.
Kéž moh bych být jeden z nich
a pomoct v jejich vzestupu.
Však mě potkává jenom smích,
plivou na mě už u vstupu.