Rozbité sklenice
Rozbité sklenice
Anotace: neslepuj pořád ty sklenice. Vždyť víš, že se o ně stejně pořežeš. A špatně se to hojí. To především.
Tříštíš mi v hlavě kusy skla ukradeného z oken kostelů
města na tvých dlaních jsou ztěžklá a šedá
únavou
jsou prázdná a násilím sešitá k sobě
svět kolem je tichý způsobem co nebolí
nepoznávám nikoho z lidí co prošli těsně vedle a otřeli se tím o moje vyhraněné území
ptali se jak se má táta
a já jim neměla to srdce říct že je už několik let po smrti
na podlaze zavřeného baru jsou rozbité sklenice
světlo pouličních lamp dopadá na zem lomeně a znetvořuje tvoji tvář
máš mnohem tmavší oči než si pamatuju
a přes rty roubík utažený s přesností vyznavače mrtvého umění
co pozná jestli ten nepatrnej pohyb víček
čistě náhodou není záměr zaujmout
jestli to není jen další „nenechávej mě tu“
v rámci demonstrativních odchodů s návraty ukrytých pod vrstvou barvy
co se místy
škubavě drolí.
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
To SOU mi moc pěkné obrazy ze střepů.. ale to narušování osobního prostoru, to se vážně nedělá. A tuším, že jako vše co píšeš, i tohle se opírá o realitu..pěkné střepení
..
12.02.2016 22:56:04 | poeta
To je hodne dobry. Ctu si to az ted, coz me mrzi, ze jsem to nechytil hned, ale tohle me dneska zaujalo. Zaver dnesniho dne ... a ted uz spat
05.02.2016 02:19:23 | Paul Nabre