Smítko

Smítko

I šílencům dáváš pravidla.
"Ať smějí se na povel!"
Sám smát se neumíš,
jen potutelný škleb
zlehka tvé tělo roztřese.
Krutě se bojíš deprese,
když utíkám ti před polibkem.
Jsi mi jen drobným smítkem,
co uvízlo na ubruse.
Sfouknu je,
ne ušetřím si dechu
a vyklepu tě z okna
do sněhové pouště.
Staneš se součástí sněhuláka
nebo koulí, co rozprskne se na nose.
Krutě se bojíš deprese,
když utíkám ti před polibkem.
Jsi mi jen drobným smítkem,
co uvízlo na ubruse.
Olíznu tvoje čelo lysé.
Slaná chuť se mi protiví
a tak rozříznu líce tvý.
Krev, ta má chuť sladkou.
Tvá však mě černou barvou špiní.
Milují, dokud neproviní
se proti lásky pravidlům.