Černobílá fotka, kdopak to na ní je?
Že by má matka? Nebo někdo z odboje?
Přemýšlím nad krásou té zajímavé fotky,
To není máma, ta nemá červené kalhotky.
Opouštím mé šílené erotické myšlení.
Raději zapínám mód do duše vcítění.
Náhle se zjevuje přede mnou má milá babi,
to nemůže být ona přece, neměla žádné svaly.
Jenže opak je pravdou a já se zmýlil,
Začalo to svatbou přesně v pravou chvíli.
Chtěla se cítit svěží a sexy zároveň,
zas ty mé myšlenky, přináší povodeň.
Seriózně se vciťuji do toho portrétu,
Uvědomuji si vlastnost dřívějších korzetů.
Svaly tvořily a tohle je má babička.
A do hlavy stoupají milostná srdíčka.