Broušení nožů

Šedé mračno moji auru lechtajíc,
špinavé úmysly myšlenek mých
vlastní šibenici si staví,
letmé políbení osudu,

touha do neznáma kráčet vstříc,
nevědomé broušení nožů
jež sny a zážitky zraňují.
Marně hledáme života vodu - radosti.

Jako z chleba krajíc
v krajině neřestí a studu,
kousky sebe samé mizejíc,
zachyť je než utopí se v člunu - bolesti.

Odvrácený života líc,
a němota krás nepoznaných
Čekání na poslední bodnutí,
plátno světa nespatříc - už nikdy!