Zpověď

Na rudých vlnách padlé minulosti
Ozářen pravdou měsíce a věděním hvězd
Vznáší se koráb kruté přítomnosti
Vzhlédni k nebi, pln nenávisti, hněvu a slz už jen

Spatříš pohár krve proteklý mezi prsty nutnosti
Kapku po kapce kanoucí k tvým nohám
Pak vzpomeň si, Poutníku, na někoho, koho si znal
On nestával v karmínovém jezeře
Nemáčel si nohy smrtí
Ústa k cizím neskláněl
A nebral život jim.

Stával uprostřed rozkvetlé zahrady
Teď uprostřed jezera smrti stojí
Oči zavřené
Ruce vztažené, čeká.
Ticho rozléhá se údolím
Však on ho neslyší.
Mysl plnou křiku má, a proseb, a nářků.
A mezi nimi v zoufalém hledání nenalézá klidu
Ruce vztažené. Čeká.

Pohlédni na něj očima bolesti
Pohlédni mu do duše a posuď sám
Zda zaslouží si najít klid pro to vše, co udělal.

Srdce bijící v rytmu s bouří
Rty poskvrněné krví
Srdce zoufale toužící po tichu
Rty šeptající prosbu

"Prosím, jen mě už si vem…"