Krev.

Krev...

Krev, jenž cítím ve svých žilách.
Ve chvíli jako tato
když ležím...
žiletka mě lehce hladí po kůži.

Nevím proč stále padám
do té samé bažiny.
Táhne mě ke dnu...zabíjí mě zaživa
Volám o pomoc, ale příliš tiše.
Nikdo mě neslyší.

Nadechnu se a otevřu oči.
Pramínky horké krve stékají po mé ruce.
Každý si vybere jinou cestu.
Rozdělí se, ale nakonec splynou v jednu.
V jednu kapku, která pomalu padá do vody...
Rudé vody, ve které leží mé unavené tělo.

Poslední nádech.
Nevnímám hlasy, jenž mne volají.
Zavřu oči a potopím se.
Vnímám jen ji... krev, ve které umírám.