černý motýl tmy

měl jsem v rukách VŠECHNY
všechny své alternativní existence
a víš co
rozdával jsem je na potkání
ale ohledně tebe
špinavá a čistá
nabízel jsem ti jen sebe
hrozně moc chci chtít chtěl jsem
je pozdě
listí ze stromů opadalo a sníh pořád nikde
chtěl jsem vědět
jestli bych dokázal
trhat tě na kousky a znovu skládat do podoby
kterou jsem v tobě měl
už tě nepotřebuji znát
ani vědět
jestli jsem jednal správně
vím že krok za krokem odcházím ke konci
protože konce už jsou prostě takové

tenhle druh zdi se nedá prorazit
musíš se prokopat
dokud mě neopustíš
nemám jak ti dokázat
že bych tě nedržel

v ohradě za tmy či spíše za šera
vzdálen svou beznadějně hloupou touhou být všem co nejblíž
pletu nohama nedržím s nikým krok
jsou to schody do nebe pro mrtvé duše které se nevracejí
až svět se zase zazelená a zmizí i poslední zbytky panelových domů
až se sobě ztratíme
budu mít pádný důvod na tebe zapomenout
a věřit
že ses nikdy nestala


mizí a vrůstá v obrovských bolestech nenávratně do stromů a prasklin v zemi
jeden obyčejný
umírající
den
na zemi

už nesvítí ani slunce
mraky vyschly a hvězdy jsou minulost










máš růže v těle je pozdě
letní listí dotýká se země a tak jen sedíme na lavičce a
tiše spolu nemluvíme to je to co jsme si chtěli přát
předtím než jsme se dohodli na odcházení

seskoč se mnou z útesu a zapomeň na okamžik na strach
tvůj život ti patří právě jen v takových chvílích


stopy v písku kam nikdo nechodí
kondenzační čáry letadel v době kdy letadla nelétají
všechno se odehrává za mými zády