seš jako bys vypad
nějakýmu vychytralýmu
přetloustlýmu brejlovci
z brejlí
vždyť stejně jen
naprázdno sykáš
když se tak plazíš
zákruty všednosti
TAK UDĚLEJ NĚCO
vystoupej slepými
stoupačkami
barabizny svýho domnělýho
života
až na půdu
a tam na hromadě
odhozenejch portrétů
zaprášený slávy
si nech
laskavými potkany
vděčně ohlodat
řídnoucí kosti
tý svý uondaný paměti…
Velmi osobní báseň, nebo spíš zpověď, až ve mně zatrnulo Jiří...
28.02.2016 18:43:53 | básněnka
BÁSNĚNKO MILÁ..To je takovej můj osobní sebeironickej šleh při úklidu v dušce své...
..když furt připomínám a cituju Heideggerovo:.."úzkost odemyká"..tak
opravdu vnímám, jak nabývám chutě se sám sobě občas vychechtat a ten prach svý dušky nechat vyvanout otevřeným oknem ze sebe ven..kde se honí ještě poctivej očistnej vítr-nechť takovejhle prach zanese až ku smeťákům zaneřáděnýho zásvětí až kamsi do senkrovny tušenejch hoplafňukavejch pa-jářků..
/promiň vypůjčeno z Tvého vzácného depozita svérázně stvořenejch výrazů-přišel mi zde nejvhodnější..ad concretum z Tvého božího pojmu "ZEĎ JÁŘKŮ"/
díky za Tvou "dekdující" glosku, milá Ivo.. :-DDD***
28.02.2016 20:15:21 | Frr
to je vodopád slov:-))ST ale četlo se to jedním dechem:-)
19.02.2016 23:25:31 | Nikita44
to je vidět Nikitko, že máš svěží mladý dech..přiznám se,že jsem se při zpětném čtení, když už jsem ji "vyvěsil", poněkud zadýchával rozpaky...
Ach Ty dobrodějko..:-))) :-D
20.02.2016 05:30:58 | Frr