Halucinace

Ležím ve své posteli,
nemohouce, nemocen,
svou agonií
zůstat na lůžku donucen.

Když zavřu oči,
pokusím se spát,
provází mne divný sen,
kterého bych se měl bát.

Do toho ten divný pocit,
že nejsem v místnosti sám.
Tam mihla se postava!

Však její tvář neznám.

Snažím se vstát,
ale nejde to.
Nemohu se hnout.
Jak krutá jsi, Vendeto!

Snažím se křičet,
ale nemohu.
Odpověď - dětský smích,
co zahání mě do rohu

Čemu se smějí?

Že slabší jsem?

Nebo se opili,
laciným šampusem?

Pot stéká z čela,
silou biji do zdi.
Nikdo mě neslyší
přes noční události

Ta postava se blíží,
od dětí zní ovace.
Můj konec věstí
tahleta halucinace!