Dotek reality

                         Mezi čtyřmi stěnami

                                       své samoty

                               vdechuji dým ze svící

                                       tvé vášně.

 

                               Na pokraji dřímoty

                               vrývám tvé jméno

                                                      do vosku na své

                                                      kůži,

                               jsem jako anděl

                               bez křídel

                                                      truchlící

                                                      nad uvadlou růží.

 

                               Tvá slova, od pravdy

                               tak vzdálená,

                               zhoustla v prázdnu

                                                       kolem mě.

                               Zvečera i zrána

                                        v nich

                               marně hledám

                                        tebe….

                                        přítele …