Večerní chodec

Pokorný okamžik,
jas Slunce usíná,
blíží se hodina,
chladného soumraku.
A tma, jak důvěrník,
v padnoucím obleku,
objímá pažemi,
tajemné území,
nočního času.

Večerní chodec,
zde nalezl trasu,
pochopil krásu,
v šepotu kroků.
Nevidí konec,
na své stezce za světlem,
šedivým kabátem chrání se před větrem,
jenž nese vzdálenou ozvěnu vzlyků.

A ten hlas východu, zní mu tak libě.
Hledá snad naději v naivním útěku?
Ne.
Jenom je na cestě zpátky sám k sobě.