Stojím před zrcadlem,
prohlížím si jizvy, které
zanechal čas.
Mysleli jsme, že nezestárnem,
že smrtka vždy projde
kolem nás.
Ach, my bláhoví!
S klapkami na očích,
drželi jsme se za ruce,
najednou tak zmatení
... stojíme v hromádce
času, který proklouzl nám
mezi prsty.