Bloudění II

To už dávno vím,
že ten život bolí.
Asi málo sním,
nebo nemám vůli.

Žít život plný lásky,
prostě žít a milovat jen.
Bez nějaké masky
jen si žít ten svůj sen.

Však stává se mi,
že bloudím.
A život na téhle zemi
občas odsoudím.

Jen z krize do krize
a málo šťastných chvil.
Mizí ideály a mizí vize
a ubývá mi sil.

A to slunce v dáli,
jak fatamorgana se rozplyne.
A ti co zamnou stáli,
říkají mi debile.

Bloudím ve tmě
a světlo hledám.
Jak obchodník s deštěm,
co deštník nemá.

Bloudím
a smysl života hledám.
Občas ani nevím kolik je hodin,
občas prostě říct si nedám.

A naději tu těžko vidím,
ta podivně se vzdaluje.
Na ty staré fotky hledím
a srdce pořád miluje.

A brána Valhally se zavírá-
Bohové se zlobí.
Naděje,ta umírá,
to už dávno vím.