Kamenný anděl

S grimasou zkamenělou neuvěříš andělovi
Stojí u hrobu, tvář složenou v dlaních
Nevěří, nemodlí se, neprosí, nelomí hříšníkovi
Neuvěřitelný pohled na rosu na okvětích

Není laskavé šero, deštěm anděl pláče
Pod mrakem coby věčný mramor
Vichr šlehá do křídel jak ruce karabáče
Kolem úroda, již pokosil hladomor

Orezlá konev pěje teskné verše
Kontejner na kompost v tichém koutě truchlí
Olše svěšují své prsty tiše
Z komínu hrobníkova kouř jde z uhlí

Hrobník, postarší to chudá bytost
Za milenku hrob si zvolil
Kamenný anděl pohlíží na tu zvrhlost
Není dost silný, by se otočil

Hle, tu hrob je mého strýce
Ohnívá u něj starý kříž
Rozpukává žulová náhrobní poklice
Mrtvého v zemi tíží mříž

Pod postelí hrobníkovou se válí sprosté časopisy
Nahotinky se v nich tetelí
„Bože,“ volá anděl, „to jsou vilné časy!
Co ten vilník má pod postelí?“

Dohořívá poslední svíce vosková
Anděl zavírá naposledy oči
Hrobník před vševidoucím zrakem nic neschovává
Tím možná verše končí

Poslední zmínkou nutno říci
Že rozsypala se ta socha na šotolinu
Ve chvíli, kdy plamen zhasl na poslední svíci
Hřbitov zarostl, beton zalil hlínu