KOLEJE
příběhy
smyšlené i ty pravé
kolem nás
průniky
vzniky
i zániky
jména
bezejména
nicky
my v nich
ony v nás
změti
vzdálenosti
promíchaný čas
bum prásk!
světlo
tma
světlo
ohlédnutí
jak to všechno letí!
odkud?
kam?
už jsem to někde viděl
no jasně
tohle dobře znám
ten příběh je přece můj
byl a ještě stále je
dokud to se mnou drncá
jsou pode mnou nejspíš koleje
za mnou dopsané kapitoly
a přede mnou?
konec?
ten samozřejmě taky
před ním však
ještě
naděje
Praha, 4.3.2016
https://www.youtube.com/watch?v=_asHIu1kNqM
s ponorem a s lehkostí, jako obvykle...
10.03.2016 09:46:23 | maryshka
ST Josefe a když ty koleje vedou k srdci, strojí za to jet dál :-)
07.03.2016 10:21:20 | Malá mořská víla
Gabrielo - je vidět, že o tom něco víš :-) Díky za milé zastavení i případnou poznámku ;-)
07.03.2016 10:23:51 | Amonasr
já sice nejdýl trénovala hod vidlema do hnoje, ale vlak už jsem viděla :-D...
(doufám, že tě nezklamala) :-D
07.03.2016 10:32:24 | Malá mořská víla
podle rytmu kolejnic v jedoucím vlaku se dalo kdysi určit kterou zemí projíždíme, u nás skoro všude drncáme: trata ta ta... za hranicemi asi ve všech eurozemích to jen slabě klepe jako metronom s tlumítkem:..ta..ta....tata..ta...ta..co se týče drncání jsem vlastencem,mám pravý i tělesný požitek z jízdy..vlak se celý pohupuje a klátí jako loďka na moři..aspoň vím, i když jsem v polospánku, že vůbec jedu..:-D*
04.03.2016 22:11:45 | Frr
Jo, drncání kolejí mám taky rád - moc vlakem nejezdím, ale když se mi to poštěstí, vždycky se na to těším... ;-))
04.03.2016 22:52:25 | Amonasr
Nicky a imaginární lidé se míchají do života. Dřív nic podobněho nebylo. Myslím, že dnes lze vytvořit obraz sebe a pak se do něj skutečně vžít.
04.03.2016 21:04:05 | MARKO
Amone,ty víš jak mě oslovují básně o naději, viď? tak tahle to dokázala od začátku, byť to slovo jsi tiše vyslovil až na konci... naděje je v nás a nenápadně stočená do klubíčka vyčkává na svůj čas...ST
04.03.2016 19:46:20 | Nikita44
Niki, to mám radost, že Tě to potěšilo :-) Však Ty tu naději máš ukrytou skoro v každé své básni - i v těch, které by jinak bez ní mohly znít beznadějně... ;-) Naděje nás drží při životě a dělají ho snesitelný - těšení na něco je kolikrát i hezčí, než pak to něco samotné... ;-))
04.03.2016 22:47:35 | Amonasr
No Amone teda já nevím já tu mám jednu dnes podobnou ;)někdy si říkám proč lidi volí tak děsnou smrt skokem pod vlak nebo z útesu..stála jsem na něm a bylo to jako když stařec mluvil o hloubce v knize jáma a kyvadlo ovšem to je mistrovsky napsané dílo 6hodin pohledu do nitra sebe a propast volá propast ;)Ale k tvému dílu..tak jo líbí ;)
04.03.2016 10:42:59 | xoxoxo
Teda xono, já bych si na okraj útesu nestoupl ani za zlaté prase... Ale když někdo nemá fóbii z výšek, třeba si tak ještě na konci života vychutná poslední adrenalin a může to pro něj být ten nejlepší představitelný odchod, co Ty víš... Nebo třeba takoví motorkáři - někteří hrají ruskou ruletu na silnicích pomalu každý den a jak je to baví. Však brzy už to zase začne. Kdybych si ale musel vybrat mezi těmi dvěma Tebou zmíněnými způsoby, určitě bych volil raději koleje, to může být jen mžik. Taky vím, jak si nějaký sebevrah u nás kdysi sestrojil gilotinu a tou si setnul hlavu, to bych ale já jako technický nešika vůbec neuměl...
Ale já mám stejně holt raději tu naději, tak to bylo teď tak trošku mimo tenhle můj text... ;-))
04.03.2016 12:05:09 | Amonasr
No, nevím nevím, při takových akcích je většinou hodně krve, a oravdu to není přijenmý pohled:-(.Znal jsem ale starého pána z Pikovic z hospody, kam jsme jezdili na vandry, a ten se v lednu při -15ti ožral záměrně tak, že ho našli ráno zmrzlého na kost v poklidu sedět na odlehlé lavičce, a pod ní prý dvě prázdné lahve rumu, no, asi pro jistotu.Vždycky, když se v té hospodě napil, tak nám tento plán jen vyprávěl.A pak bylo dokonáno, a myslím, že v celku přijatelně a hlavně bez zbytečné krve.
04.03.2016 14:16:48 | Jeněcovevzduchukrásného
Při současných zimách by se mu to ale asi už dost prodražilo, protože by musel jet chlastat až za polární kruh... ;-)
04.03.2016 19:12:46 | Amonasr