Duha a déšť

 

Podívej, duha zdobí deště cár

padají níž a na dlani je mám

ta souhra živlů, která nezná klid

tu krásu v duši své já chci dlouho s Tebou mít

 

Jak ten proud mám zastavit?

sílu má jako odjištěný dynamit

trhá všechno i ten ochranný val

který já si kvůli lásce tenkrát budoval

 

Ty jediná pochopíš můj úžas

ten úžas nad deštěm

když duha dál tě provází tím ospalým městem

a změní tvé chůze cíl

aby splynul s krokem mým

a to všechno pro jeden pár

který si Déšť a Duhu tak zamiloval

 

 

Je to stejné, jako bys řekl, že zázrak se stal

Ona jediná však má ten dar

vdechnout duši do kamene

kde růže květ živý zůstane

a tu jejich lásku a cit

nemůžeme zpátky vzít

 

Ty jediná pochopíš můj úžas

Ten úžas nad deštěm

Když duha dál tě provází tím ospalým městem

A změní tvé chůze cíl

aby splynul s krokem mým

a to všechno pro jeden pár

který si Déšť a Duhu tak zamiloval

 

(Hanuš Šparlinek, 10.3.2016)