Každé nebe má své hvězdy

Jako loď v uvěznění láhve,
která nikdy nedosáhne
svého snu
příležitosti plout v širém moři.
Na polici v prachu chátrá.

Jak jedna z milionů hvězd na nebi
ztracena v obloze neví,
jak a proč
ostatní kolem ní krásně září,
když ona po svém světle pátrá.

Však každá loď má láhev svou
a každá hvězda má své nebe.
I když se potýkáš s prohrou,
tak nezapomeň na svět kolem sebe.

A každá láhev svou loď má.
A každé nebe svoje hvězdy.
A ač hloupé se to zdá,
tak mnohým to hloupě nezní

Tak jako opuštěné město
tiché, špinavé, a přesto
doufá dál,
že nebude už jen pro smích,
pak náhle nové hosty vítá

A každý komu něco schází,
životem pouze prochází,
dobře ví,
že někdo přijde, změní jeho cestu,
že někde v dáli slunce svítá.

Už víš, že město, co se vzdá
ze samoty vší své krásy,
už se nových hostů, nedočká.
Neuslyší jejich hlasy.

A každý, kdo se cítíš sám,
tak radím dobře, jen si vzpomeň,
kdo by ti oporou jak trám,
když jsi plakal životem zlomen.

Nikdo z nás není na světě sám.
Nezapomeň na má slova.
To by byl život potom těžký flám.
Tak poslouchej ten refrén znova:

Víš každá loď má láhev svou
a každá hvězda má své nebe.
I když se potýkáš s prohrou,
tak nezapomeň na svět kolem sebe.

A každá láhev svou loď má.
A každé nebe svoje hvězdy.
A ač hloupé se to zdá,
tak mnohým to hloupě nezní

Už víš, že město, co se vzdá
ze samoty vší své krásy,
už se nových hostů, nedočká.
Neuslyší jejich hlasy.

A každý, kdo se cítíš sám,
tak radím dobře, jen si vzpomeň,
kdo by ti oporou jak trám
když ty jsi plakal životem zlomen.