vybledlý tempery

Už ani nevím co psát
moje slova jsou vyplácaný jako starý tempery
a já bezduše čmárám na plátno
jako bych kreslil druhou monu lisu

Tuším že to nemá smysl
Tuším že nechceš o mé studené dlaně bojovat
ale já
s dětinskou naivností

stále věřím v lepší dny
v to jedno krásné ráno
kde se barvy na plátně rozjasní

a já nebudu kreslit již těmi vybledlými břečkami na své paletě