Pohanská

Můj deus deorum jsi ty a proto v noci nespím
S nadějí přebírám ječmen a potichu
Měním jej v přízračné a žádoucí ne-sny
Po každém klasu víc hladovím- bez hříchu

Můj deos deorum jsi ty a proto nemám stání
Přijíždím z bezhranic tam kde bys nehledal mě
Stávám se sebou víc méně už vidím kalně
Do tance dávám se za nocí bez přestání

Stávám se sebou víc zachovat dekorum
Stává se těžší a těžší když pohled skýtá
Ječmen, prst hada a průzračnou oporu
Z medu se zrodivše božského Svantovíta.