list

Svými jezery
solnými,

čtu pár řádků
od Tebe,

mé bytí
se vnořilo
do temna chodeb
ponurých,

srdcem svým
tápu
po vlhkých zdech
tváří
a snažím se
nahmatat loučí,

tísnivá vteřina
zžírá mou duši
a srdce
se úzkostí
plní až po okraj

(to světlo mi zhaslo..)

rozběhnu snění své
proti zdi osudu
snad povolí,
alespon
balvan jediný,

pak svíce
bělostná
mi na novou cestu
snad
zazáří...