Dívka z reliéfu verze 4

Když samota tě nocí tak souží a pocit máš, že svět je utkán jen z bláta a louží, tak na displeji se tvá zpráva náhle blýskla, píšeš mi, jak moc se ti stýská

Ta slova tvá svou váhu mají, i když sudičky dál si s  námi jen hrají.

Zvláštní kouzlo máš, Ta tvář ten reliéf dívky v podhradí, která hází mi své růže do dlaní.

Hlasem hedvábným vábí mě dál do svých komnat a síní kde má tu moc a osud můj změní.

K tobě Já tu upínám své Já. Ta dívka z reliéfu pravdu zná. Láska tisíc tváří má a tvá slova váhu mají, i když trny růží nás někdy zraní.

Zvítězím  nad neznámou pýchou když malý zázrak udělá a její růže z kamenů do dlaní se sypou.

Ty musíš být ta dívka tajemná, když tvé city neznámý mě tu v noci poutají a jsou jako liány co spojí nás vysoko nad zemí.  

K tobě Já tu upínám své Já. Ta dívka z reliéfu pravdu zná. Láska tisíc tváří má a tvá slova váhu mají, i když trny růží nás někdy zraní.

(Hanuš Šparlinek, 28-30.3.2016)