Stýskání

Venku prší, jen se leje,
hledím z okna na koleje,
a z dálky vlaku pískání
přineslo mi stýskání.

Stýská se mi po radosti,
jako bych jí neměl dosti.
Radosti mám ale dost!
Stýskám si snad pro radost?

Stýská se mi po úsměvu.
Není divu, žiji v hněvu.
Štvou mě věci určité,
pod kůží jsou zaryté.

Stýská se mi po mládí.
Jak vzpomínky dovádí
v mojí hlavě rozpustile
stýská se mi po mé milé.

Stýská se mi po všech láskách,
po magnetofonových páskách,
starém dobrém gramofonu
v nostalgii trochu tonu.

Stýská se mi po mé múze
a zjišťuji, ke své hrůze,
že když na ni vzpomenu
vyrve mě to z kořenů.

Ve vichru teď budu vlát,
začínám se smutku bát.
Tak se mi snad dostýská
až mě někdo postíská!