Host

Možná se mi to jen zdálo,
možná to byla skutečnost?!
Včera v pozdní noci,
přišel ke mně host.

Zaťukal a potom vešel.
Posadil se do ušáku,
mým očím však zůstal skryt.

Vlídným hlasem,
plným klidu,
začal se mnou hovořit:

„Já jsem Duše
a jsem TVÁ.
Přišla jsem si promluvit.
Nemůžu se dívat na to,
co se sebou provádíš!

Ničíš mě a ničíš sebe,
nech si přece poradit!

Šplháš se za kariérou,
po laně , co má dutá vlákna!
V uších slyšíš – bravo, skvělé…,
to je však hluchá ozvěna!

Srdce Ti buší v hrudí na poplach,
ono chce bít pro lásku, chce milovat!“

Tak ta Duše ke mně mluví,
začínám jí rozumět.

Probudím se, posadím se na posteli,
s úlevou si povzdechnu:
„Holka nebuď přeci hloupá,
a začni jí poslouchat!
Ta to s tebou myslí dobře,
ta Tě nikdy nezradí!“