Krabičky

Krabičky

Když zírali jsme spolu na psy,
byla to vážně idyla.
Dal jsi mi ruku do svý kapsy,
aby mi zima nebyla.

Cítím pár drobných a krabičku,
velikosti dosti malé.
Už červenám se na líčku.
Co asi bude dále?

Odvedl sis mě do chaty,
a já se rozechvěla.
Odhalils tělo chlupatý,
já nebyla tak smělá.

Také mám v kapse krabičku,
však v trochu jiném tónu.
Hryžu si kloubek malíčku,
ta má... je od tampónů!

Tak radši jen trapně mlčím
a trochu mě to mrzí.
Ty se svým chtíčem vlčím
začínáš být až drzý.

A já dostávám vážně strach,
propadám  až v paniku.
Celé tělo mi pokryl nach,
tak chvatně sahám na kliku.

Utíkám z té chaty pryč,
snad mám na to právo.
Ty házíš po mně zlatý klíč
a řveš: "Ty blbá krávo!"


Z toho plyne poučení:
Buďte k sobě otevření!