Býti člověkem

Ptáci zpívají a slunce svítí
a já se směji,jak absurdní je žít.
Jednou špína, pak zas kvítí
a přesto člověkem rád být.

Jednou dole a podruhé nahoře zas,
tak to bývá člověče,
a ty nemůžeš vrátit čas.
Ten pořád dál se povleče.

Někdy chuť mám sbohem dáti,
někdy zas chci žít.
Tak to je a tak to platí,
když člověkem chceš být.

Někdy i to zvíře v nás
do hry vstoupit chce.
Jde však o to zatlačit ho zas,
jenom o to jde.

Tvorové jsme stále hloupí
a naše touhy též.
I když stavíme pyramidy a nějaké sloupy,
náš život stále obklopuje lež.

Někdy po tmě hledám,
jak asi správně žít.
Občas sám sebe se zeptám,
proč člověkem chci být.

Když všude vidím ty zlé tváře,
co myslí jenom na sebe.
Na zemi jdou do žaláře
a pak chtějí do nebe.

Když káží vodu, pijí víno,
z vrahů dělají oběti.
Pak si řikám "Lidská špíno,
vždyť ty patříš do smetí."

I přesto že stále budu
jenom nadávat a klít.
Asi nikdy незабуду,
že člověkem chci být