myslíte že se můžou vrátit v nové podobě
a chtít na vás ty stejné okamžiky
kterých jste se tolik let zbavovali
nebo prostě přiletí a vezmou co je jejich
protože nám to nepatří jen
den co den říkáme že vlastníme a budujeme
ale který je ten nejlepší den
z těch které už jsou odepsané
jsme hlasem ve tvé hlavě
a říkám co máš dělat
jsem nutkání ve tvém péru
a říkám koho popsat
jsem obrazem tvé mysli
a říkám co kdy strhat
rozbiju ohradu kolem sebe vystavenou z předsudků
jsem to já
tvůj nádor v žaludku
jsem tvá víra v boha
a říkám ti kdy máš věřit
jsem touha mít rád
a říkám koho zradit
jsem myšlenka na pomstu
a říkám toho zabij
a toho nech jít
rozbiju ohradu kolem sebe vystavenou ze smutku
chceš žít?
jsem to já
tvůj kámoš z předsudků
druhý
přišel jsem sem
abych s tebou vyřídil ty naše účty
jo a hej pane všechno co jsme spolu nechtěli
se stalo
byla tma a noc ale hodiny ukazovaly půl hodiny do oběda
kurva proč mě už nic nezastaví v tom
dokončit co jsme začali
klidně přes mrtvoly
vrána je mi jedno jak ale musí se to udělat tak
chlapče
něco se změnilo a už tak moc nehoříme
pane vy jste tak malý a já jsem velký
a naše světy jsou vzdálené
smažko co je to co tě dělá mužem
vše co dělá koně s vyrážkou tečkovanou zebrou
nebyli jsme lidi
prostě a jasně
nic mě nezastaví tak jasně
jako když jsi na dně a je ti špatně
směju se
slzám které měly patřit jiným časům
hej dítě je mezi námi ještě spousta věcí
které mi můžeš osvětlit jen ty
přeci
mluvíš o mně aniž by ses znal
kritizuješ vzpomínky
a nahrazuješ je jednolitou představou
nepomáhej nám klesat ještě níž
než stojíš sám
nenaučíš mě jak být někým jiným
a toužit po těch
které nestrávím
chtěl bych být tebou a žít ze dne na den
píchat se jehlami všech velikostí do rozkroku
a močit na stůl před spřízněnými dámami
vnímám jejich vlasy na svých
neuhýbám a naše jazyky se propletou v jeden velký uzel
zůstaneme spojeni až do soumraku lidstva
jejich dech je vše co mě pohání
ta jedna
nemůžu ji vystát celou jaká je
proč se na mě dívá
ať se sundá sama
je po všem
všichni buzíci zmizeli