Závislosti

I.
Mezi rozumem a citem,
bolest splývá s horizontem,
a démon-ten svůdce duší,
je čím dál tím surovější.

Radost dávno zevšedněla,
nesmrtelná hmota těla,
v kapkách rtuti zvolna mizí,
svléká se jak draví plazi.

A ta kůže odpudivá,
sedřená-jen z půlky živá,
roztržená na dva kusy,
svým zjevem už navždy děsí...

II.
Jak oslnivý je ten lesk,
ta pomíjivá špína dnů,
jenž při čekání na rozbřesk,
mizí v hořkém závanu.

Tehdy život vyžitý,
ztrácí se pod kopyty,
koně jehož nelze zkrotit,
a slunce přestává svítit.

Otupenost bezuzdá,
útočí na všechny smysly,
kleště strachu tvrdě skously,
naděje se asi vzdá.

Sladký dojem budí každá,
nenucená sebevražda...

III.
Přicházejí bez výzvy,
ty záchvaty šílenství,
které nutí ruce k třesu.

Bytí v jasu ztrácí řád,
měsíc bude dorůstat,
opustil svou běžnou osu.

Otevřené staré jizvy,
ukážou se při chaosu...