Cesta domů

Šla jsem jednou v noci domů
a cestou míjela pár domů,stromů.
Na cestu svítil mi měsíček
a vedle něj bylo nad tisíc hvězdiček.
V parku pod pouliční lampou,
opilí bezdomovci chrápou.
Všude jsou slyšet zvuky aut a lidí,
každý každýmu jen tiše závidí.
Projdu kolem dřevěné lavičky,
kde se mladý pár snaží dělat dětičky.
Před Bezručovo ulicí,
vidím tělo, nehybně ležící.
Přijdu blíže a spatřím v šoku,
mého kamaráda, pod vlivem lahodného moku.
Je celý zmáčený a špinavý,
když v tom za zády policejní auto mi zastaví.
Znáte toho muže, ozve se hlas,
tak znáte ho, ozve se zas.
Než řeknu jakékoli slovíčko,
stačí mě odstrčit maličko.
Šoupnou ho do auta a na záchytku vezou
a mě z toho nohy zebou.
Za chvilku otevřu oči jen
a dojde mi, že to byl jen sen.
Jenže pak se podívám vedle sebe
a najednou koukám, že hledíme na sebe.
Prý byl na párty svojí kamarádky
a zvali ho pořád na panáky.
Když pak odcházel domů,
cestou míjel pár domů,stromů,
Na cestu svítil mu měsíček
a vedle něj bylo nad tisíc hvězdiček.
V parku pod pouličními lampami,
opilí bezdomovci chrápali.
Všude byly slyšet zvuky aut a viděl,
jak každý každýmu tiše záviděl
Prošel kolem dřevěné lavičky,
kde se mladý pár snažil dělat dětičky.
Pak se mu všechno zamlžilo
a jeho tělo na zem se složilo.
Odvezli ho na záchytku Pod pilou
A slyšel, jak říkali, jedem pro tu holku opilou.
A mně došlo v zápětí,
že nejsem doma,ale v zajetí.
Zaplatila jsem jim tisícovku
a už nikdy nebudu pít vodku!