Ateistická

Černé oči temných nebes
dokonale září,
a sledují jak mrtvé tělo
leží na betonu na polštáři.

Je to krásná dívka
s dokonalou tváří
má štíhlé tělo, krásná lýtka.
Kdo to její život maří?

Byla krásná,
ani hloupá nebyla.
Dokonce i šťastná
dokud nepotkala toho debila.

Toho hajzla,
tu špínu.
Měla si dát majzla.
Však teď její mrtvé tělo chutná hlínu.

A zem ji polkne.
Možná přiliš brzy.
Matka se nejspíš z toho zcvokne
a otce v zádech mrazí.

Tak to chodí na tom světě,
lidé prostě umírají.
Tak to bývá, toužit po odvetě
to též lidé znají.

A ta kráska bez života,
tu už nikdo nevrátí.
Už jen věčná nicota
a vrah se prostě vytratí.

Žádný osud není,
ani žádný Bůh.
Člověka to postě změní-
intriky a z mrtvol puch.

Proč by trestal dívku krásnou
a vraha nechal jezdit v bávu.
To fakt moje oči žasnou,
že někdo může říkat slovo Pán Bůh.

Žádný Pán Bůh,žádné nebe-
jenom pouhý vtip.
Kde se to v nás přec jen bere,
že chceme, by naše duše našly klid?