Nebyli jsme

Déšť zbarvil tvé stopy do stříbřita
Kolikrát ještě musíš odejít, abys mohl zůstat?
Mé slzy nejsou nenávistné
to jen strach skrze ně promlouvá
a spánek jimi přivolávám
Nebyla jsem vždy ta osamělá
ta, co z nouze zabíjí a maže vzpomínky
Nebyl jsi vždy ten osamělý
ten, co v půlnoc nevolá a sny kreslí si krví
Kolikrát ještě musím do lesů utíkat, abych byla svobodná?
Milovat bych tě mohla, celým svým srdcem
pro tvou duši a všechny tvé chyby
Nebyla jsem vždy ta osamělá
ta, co ke hvězdám má blíž než k lidem
Nebyl jsi vždy ten osamělý
ten, co zapomíná na příběhy, které plynou v nás
Déšť zbarvil tvé stopy do stříbřita
a rozplynul ses v nich