21

Dneska mě napadla jedna myšlenka,
určitě však jen ubohá domněnka.

Domněnka,která vyjádřena prostý rýmem,
opustí mě jakmile projdu dalším dýmem.

Pátek co pátek, svátek a nepořádek,
píšu básně, verše, rýmy občas jen řádek.

Snažím se, hledám, ctím i toleruju.
Ptáš se co? Jen to, co zrovna potřebuju.

Cíl, směr občas vidím cestu,
prostou a jasnou. A? Jen už tu nestůj.

Chtěla bych získat.
Chtěla bych dýchat.
Chtěla bych křičet. 
Chtěla bych fičet.

Tak už jen jednoduše nechtěj,
Nedávej, neber a prostě to nechej.

Rovnováha není nebyla a nenajde se.
Aspoň ne teď, tady a v tomhle pustým lese.

Získej to co už dávno máš.
Dýchej dokud vzduch je náš.
Křič z plných plic kolem sebe.
Protože fičet můžeš, je to tvé nebe.

Rok,
Tenhle rok ,
Tenhle rok rovnováhy,
Tenhle rok rovnováhy mé,

Bude.