Zavřeno

Pojď, podej mi ruku,
nechtěli jsme to tak
už o tom nebudeme mluvit 

O tom, jak jsi se ráno probudila
a dívala se na klid
za mými víčky

O tom, jak jsem se snažil
ještě chvíli neotevřít oči
a pak jsem prohrál
s touhou tě uvidět

O tom, jak jsi byla rozcuchaná,
křehká jako čínský porcelán
jako dým z plání Darjeelingu
a tvoje chuť se měnila každým nádechem

O peří z včerejších křídel,
které mě lechtalo v nose
chtělo se mi kýchnout
ta chvíle, kdy tě roztříštím

Pojď, už o tom nebudeme mluvit
Na rohu tě nervózně pohladím po ruce
a nezeptám se, kdy zase...

Vím to

Vždycky když zavřu oči...