CORE

všechno co jsme si my dva řekli jednou přestane existovat. až my dva nebudeme, zmizí i to v nás.
písek co mám v očích pro samou potopu stéká v potůčcích pryč
musím najít cestu domů bez tebe
díry po náletech jsou ještě čerstvé
i když mi neukazuješ cestu nemám proč bloudit
i když tě neslyším nepřestávám doufat
znám cesty které jsem ještě znát nemusel
a slunce když sem tam se ukáže zpoza mraků
ulpí na mé tváři jsou jisté věci které bych za další zítřek neměnil
tolik je vody v jezeře kolikrát ho musím přebrodit
znamení na nočním nebi neznamená vůbec nic
nikdo
nikdy
nikde
nebude
ve správný čas
aby se utopil
dokážu to ještě jednou
možná dvakrát
než se změním v rybu
chybí mi tvůj dech hašlerek v límci od košile
a kočky bez očí
bezbarvá oblaka na stožárech tichých komínů
zamlžené hory a stezky mezi stromy
brouzdám ve tvém spánku
už jen o holi bez nohou a sám
jsi ty tam
tolik
a daleko